Když se Ivošek narodil, měla naše rodina i členy čtyřnohé, ve společnosti psů tedy vyrůstal a tak není divu, že se jimi také „nakazil“.

Jezdíval se mnou na výstavy a brzy zatoužil psy také vystavovat, proto jsme se rozhodli, že zkusíme juniorhandling.

Jenže jak na to a kde vzít psa? Vždyť psů máme „jen“ 8 a vylučovací metodou nám vlastně žádný nezbyl. Jeden byl malý, druhý naopak silný, třetímu chyběla disciplína ... a ten nej byl po operaci páteře.

Na výstavě jsme omrkli, co je po mladém vystavovateli požadováno, no a zbytek jsme vyčetli v literatuře.

Konečně mohl začít trénink. Cvičilo se na louce i v obýváku, psa dělal dokonce i tatínek. Ale na den D jsme si pejska museli vypůjčit. Na začátek to určitě nebylo nejhorší, ale potvrdilo se, že vlastní pes je vlastní pes.

Takže přišla na řadu naše veteránka Anta, která se zotavovala po operaci. První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Ivoš s Antou si opravdu kápli do noty a začali se pravidelně umisťovat v závěrečných soutěžích.A co se na juniorhandlingu hodnotí?

Soulad a spolupráce mezi vystavovatelem a psem, správnost předvedení dle zvyklostí u jednotlivých plemen v pohybu a v postoji, prohlédnutí chrupu u psa, předvedení psa ve skupině, vyjádření příslušnosti psa k plemeni, vhodnost oblečení vystavovatele, chování mladého vystavovatele.

Mladý vystavovatel musí prokázat i určité teoretické znalosti o plemeni, z anatomie a z pravidel vystavování.

Myslím si, že JH napomáhá vybudovat si vztah dětí ke psům a ke zvířatům vůbec, kdy se dítě naučí brát psa jako rovnocenného partnera a ne jako nějaký nástroj.